Z historie firmy

Dřevařská výroba se stala v rodině Zálešáků tradicí, která se přenášela postupně z jedné generace na druhou. Ta začíná kolářskou dílnou JOSEFA ZÁLEŠÁKA / 23. 5. 1865 - 3. 12. 1939 /.

Byl to velmi schopný a přemýšlivý člověk, řemeslník, který získal odborné zkušenosti i v Americe. Odsud si přivezl nové nářadí a také si osvojil na svou dobu nové technologie, kterých pak využíval doma.

Jeho pokračovatelem byl syn MAXMILIÁN / 17. 5. 1898 - 16. 7. 1968 /, který se vyučil kolářem. Pracoval v Uherském Brodě a Bratislavě. Z I. světové války se vrátil jako italský legionář. V letech 1925 - 1926 si postavil v Jakubovci dům čp. 342, a také kolářskou dílnu, kde vyráběl hospodářské vozy, sáně, lyže a různé domácí nářadí. Dílna byla na tehdejší dobu moderně strojně vybavená. Přestože zařízená dílna dvakrát vyhořela, byl její provoz obnoven. Vyráběly se zde vojenské vozy pro československou lidovou armádu, za II. světové války se vyráběly hračky a různé drobné zboží. Po ní byla obnovena kolářská dílna.

Po svém otci Maxmiliánovi převzal dílnu jeho syn VLADIMÍR / 1. 1. 1928 - 30. 12. 1995 /, který byl absolventem dřevařské školy ve Valašském Meziříčí. V padesátých letech minulého století, v době " socializace ", byla firma zlikvidována a přestěhována do družstva Lidová tvorba v Uherském Brodě, s veškerým strojním zařízením. Bývalý majitel firmy pak zde byl zaměstnán.

Další VLADIMÍR v rodině Zálešáků / nar. 15. 5. 1956 /, syn předchozího, vystudoval dřevařskou průmyslovku v Bystřici pod Hostýnem, čímž navázal na rodinnou dřevařskou tradici. Po listopadové revoluci 1989 obnovili oba Vladimírové / otec a syn / výrobu ve starých dílnách. Vzhledem k novým možnostem v podnikání, rozhodli se pro výstavbu nové provozovny na místě bývalé Mahdalovy kovárny (čp. 343). To se podařilo, a už v roce 1993 byla uvedena do provozu nová moderní provozovna na výrobu nábytku.

V letech 2000-2001 odkoupila firma Zálešák horní část Bánovského dvora čp. 97, kde nábytkářskou výrobu výrazně rozšířila. Kromě dílen s moderním strojním vybavením jsou zde umístěny sklady řeziva a ostatního materiálu, kancelář a další provozní místnosti. Vzhledem ke značnému poškození a chátrání budov provedl jejich nový majitel opravu celého objektu s ohledem na udržení původního vzhledu a zachování této bánovské historické památky.

Firma se zaměřuje na výrobu ekologického nábytku z přírodního materiálu (masivu) a z lamina. Výrobky jsou z 90% určeny pro tuzemský trh.

A nyní se velmi stručně zmíníme o historii obce a panského dvora v Bánově. Nejstarší zpráva o obci se objevuje v Kosmově kronice české z roku 1091. Uprostřed obce stával na andezitové skále hrad, který vlivem válečných událostí v moravsko-slovenském pohraničí zanikl v letech 1464 - 1477. Jeho obrannou funkci zřejmě převzal panský dvůr, který se připomíná v Zemských deskách roku 1490. Za své existence plnil dvůr funkci jednak hospodářskou, jednak obrannou. Postupem času prodělal dvůr řadu stavebních úprav a vystřídal řadu majitelů. Z nich nejvýznamnější byl Dominik Ondřej z Kounic, který jej získal v r. 1692. Posledním majitelem byl Dr. Václav Kaunic, který jej držel až do své smrti 14. 10. 1913.

Po I. světové válce byla v roce 1923 provedena pozemková reforma, vytvořen zbytkový statek a pozemky rozparcelovány občanům. Jedním z posledních majitelů bylo místní JZD Bánov, později Zeas, a. s., která jej v r. 1992 odprodala firmě Kamphöner (SRN).

A tady se historie Bánovského dvora pomalu uzavírá. V letech 2000-2001 jej odkupuje firma Zálešák a tady začíná jeho nová, doufejme že lepší, budoucnost.